Jak upozornil již v roce 1972 Jiří Sehnal, repertoár kancionálku Jesličky, vydaného Fridrichem Brideliem (1658) patří, vedle autorské tvorby Adama Michny, k nejvýznamnějším oživením českého hymnografického repertoáru 17.století.Hlavní přínos Jesliček je soustředěn v souboru 24 "nových" písní, jejichž texty i nápěvy jsou zde zpravidla otištěny poprvé.Většina těchto nápěvů a do Horse Over Reach Boots značné míry i textů pochází (vedle předpokládané Brideliovy autorské tvorby) z nadnárodního repertoáru rozšířeného v dobových středoevropských pramenech.
Tento příspěvek se snaží zprostředkovat základní představu o tom, jak silnou recepci zaznamenal tento celek v české hymnografii (prozatím tedy v tištěných katolických kancionálech 17.-19.století před nástupem historizující hymografie) a do jaké míry je recepce této vrstvy vánočních písní srovnatelná s recepcí písní A.Michny.
Ze sledovaného celku 24 "nových" písní, otištěných poprvé v Jesličkách, se podařilo prokázat další recepci textu i nápěvu zhruba u poloviny (celkem 13) písní.Nápěvy byly ovšem v pozdějších zpěvnících potvrzeny všechny; některé z nich byly dále přetiskovány s upravenými či nově vytvořenými texty, přičemž si zpravidla vždy zachovaly svou výlučnou vazbu na vánoční repertoár.Výjimku tvoří několik písní, u kterých byl přejat naopak text a opatřen jiným typem nápěvů (vícehlasým, sólovým).Téměř celý soubor sledovaných nápěvů je přetištěn ještě v Kancionálu zv.
"Svatojanském" z r.1863.V recepci Brideliova repertoáru je možné sledovat dvě vnitřně souvislé tradice, částečně pokračující až za polovinu 19.století: redakci Šteyerova Kancionálu Českého, který řadu textů podroboval úpravám (včetně náhrad za nové texty při zachování nápěvu) a jinde přidával alternativní nápěvy (včetně vzájemných záměn mezi texty a nápěvy Brideliových a Michnových písní).
Recepce této linie pokračuje pěti hojně rozšířenými přetisky Kancionálu Českého a na ně Protection Boots navazujícím Kancionálem, zv."svatojanským" (1863-4), jehož používání dokládají (alespoň na textových variantách některých koled) etnomuzikologické záznamy ze začátku 20.století.Druhou linii tradice představuje redakce Holana Rovenského (1694), který otiskuje větší soubor Brideliových písní, a to buď v původní generálbasové podobě, nebo ve vícehlasých úpravách.
Jeho repertoár přejímá bez větších redakčních zásahů Božan (1719) a nenotovaný Koniáš (1727, s anonymními dotisky do poloviny 19.století).Jak pokračoval život tohoto vánočního repertoáru dále, prokázal by zájem o doposud systematicky nezpracovanou českou hymnografii 19.a 20.
století.